Velcí pomocníci

Tato respondentka je učitelka angličtiny. Učí děti prakticky všech věkových skupin – od nejmenších pro největší. Má sama dvě děti – syna (11) a dceru (13). Žila také mnoho let v zahraničí, i období lockdownu strávila s rodinou v Anglii. Nyní žije a pracuje v Praze.

Díky tomu, že byly lockdowny a my jsme byli zavření doma, jsem se naučila dávat věcem prioritu. Na prvním místě je pro mě rodina, a práci, i když jí dělám poctivě nepokládám za to nejdůležitější. Důležitým momentem pro mě také bylo, že jsem si uvědomila, jak jsou moje vlastní děti samostatné a nemusím dělat vše sama a můžu delegovat zodpovědnost, co se týče domácích prací apod. Toto uvědomění pro mě bylo velkým přínosem.
Také mi pomohla pomoc od kolegů ze školy. Všichni jsme byli tak trochu ztracení, a vědomí, že svoje emoce spojené s prací mohu sdílet s mými kolegy, bylo veskrze příjemné.
K pravidelnějšímu cvičení jsem se dostala víceméně také díky covidu, kdy jsem sama sebe sice trochu do sportu nutila, ale ve výsledku jsem byla šťastná za pohyb.

Čas strávený s rodinou jsem si užila a věřím, že oni se mnou taky. Bylo zajímavé zjistit, jak vlastně fungují, když u nich nejsem. A díky tomu, že jsem přišla na to, že nemusím vše dělat sama, se mi vlastně ulevilo a vidím ve svých dětech velké pomocníky.

„Všechno jde, když se chce.”

Datum: září 2022
Organizace: INSTITUT INPRO