Les, můj soused

Učitelka zeměpisu, občanských nauk, techniky, přírodovědy. 16 let praxe v oboru. Pracuje v malé venkovské škole (100 žáků).

Práce během pandemie pro mě byla na jednu stranu noční můrou, ale na druhou stranu jsem v ní našla spoustu výhod pro sebe i svou rodinu (alespoň zpočátku).
Škola, kde učím, je vzdálená 7 km od mého domova. Vzdálená výuka mi umožnila eliminovat ranní shon a mohla jsem déle spát, protože jsem nemusela dojíždět do školy.
Samotná práce mi však zabrala více času než před pandemií. Zejména příprava na vyučování. To bylo navíc komplikováno tím, že učím několik různých předmětů. Každý z nich vyžadoval jinou přípravu. Nejobtížnější byl přírodopis, protože jak jsem například mohla s žáky provádět pokusy a pozorování? Musela jsem žáky povzbuzovat, aby pracovali spíše samostatně. Také bylo třeba více spolupracovat s rodiči, protože museli kontrolovat úkoly, které děti dělaly.

Ne všechny děti měly doma počítač pro online aktivity, a proto se jich nemohly účastnit. Musela jsem tedy zadávat domácí úkoly na platformě Librus a žáci je posílali zpět až večer. Práce mi tedy zabrala celý den a bylo pro mě obtížné oddělit soukromý a profesní život. Chtěla jsem také pomoci svým žákům zvládnout tuto obtížnou situaci, poskytnout jim psychickou útěchu, když se z technických důvodů nemohli účastnit výuky. Nechtěla jsem příliš zatěžovat rodiče, ale na druhou stranu jsem musela dodržovat základní učební plán.

Bydlím blízko lesa, takže jsem každou volnou hodinu trávila procházkami, péčí o zahradu a povídáním si s přáteli. Moje hodiny netrvaly ani 45 minut, žákům jsem představila princip učení praxí.

Důležité bylo, že jsem měla pohodlí vlastního počítače a místnosti, takže mě nikdo nerušil v práci. Mnohem raději však učím osobně. Zpočátku mě to sice bavilo, ale pak mi práce a nedostatek osobního kontaktu s žáky opravdu vadily. Také jsem se obávala o žáky, kteří mají problémy s učením. Zároveň děti začaly být tímto způsobem výuky otrávené a během online hodin se nepřipojovaly.

Díky práci online jsem získala nové IT kompetence a hodně jsem se naučila od svých studentů. Ti měli radost z toho, že jsou chytřejší než učitelé.
Nejdůležitější je však kontakt s druhým člověkem, emoce se dají vykládat různě. Za obrazovkou se děti mohly schovat a podvádět.

„Nemějte strach“ J.P.II

Datum: 30.09.2023
Organizace: Szkoła POdstawowa w Poskwitowie